Letecký pohled - Hradištko
Střelnice pod Medníkem
Dosud prakticky neznámá část velitelství jednotek SS v samém centru obce Hradišťko, kde za války měli esesáci výcvikový prostor a kde se podle dosud žijících pamětníků nacházel přísně střežený objekt vězení, včetně cel pro samotné esesáky, může skrývat ještě nejedno tajemství.
Někteří historici nevylučují, že by se pod objektem mohly nacházet historicky cenné věci, které tu Němci zakopali na sklonku války.
"Z hlediska Němců to bylo optimální místo pro ukrytí toho, co nechtěli, aby padlo jejich nepřátelům do rukou,“ řekl Právu známý historik Jaroslav Čvančara, který se podle vlastních slov vyhýbá termínu poklad.
Tma pod svícnem
"Je to už zprofanované, i díky těm dvěma hledačům – Mužíkovi a Gaenselovi, kteří už 15 let pořád dokola tvrdí, že už ho každou chvíli vykopou, a ono pořád nic. Ale tohle místo by pro nějaký úkryt mělo logiku. Ne nadarmo se říká, že pod svícnem je tma,“ dodal Čvančara.
S ním souhlasí i historik Jan Střelka. "Němci nebyli hloupí, určitě všechna svá tajemství nezakopali na jednom místě. Navíc je z historie známo dost případů, kdy se takovéhle věci schovaly schválně tam, kde by to vůbec nikdo nečekal,“ řekl Právu Střelka.
Pamětník přežil jenom díky štěstí
Čvančara sám se o tomto tajemném místě dozvěděl od jednoho z místních lidí, který sem byl nakomandován jako zedník k jeho stavbě. Souhrou šťastných náhod pak na konci války unikl popravčí četě, na rozdíl od možná až stovek zdejších zajatců a vězňů koncentračního tábora, kteří v okolí budovali další vojenská vybavení a zakopávali tajné materiály.
„Tady na ploty u cesty Němci nechali zaživa ukřižovat kolem pěti desítek zajatců a vězňů. Pro výstrahu, aby ostatní nechtěli utíkat, protože strážných už měli Němci málo. Taky už Němci nechtěli živit tolik lidí,“ ukazuje Čvančara na nenápadné domky v nedaleké části Hradišťka zvané Závist.
I když téma tzv. štěchovického pokladu už hodně ztratilo na senzačnosti, v oblasti nepřestávají skupiny hledačů pátrat po údajně ukrytých cennostech, uloupených Němci v okupované Evropě.
Hledači se nevzdávají
Kontroverzní hledač pokladů Helmuth Gaensel, kterého místní považují buďto za nastrčeného bílého koně německých zpravodajských služeb, nebo dokonce bývalých esesáků, nedávno prohlásil, že štěchovický poklad se nalézá v přísně chráněné přírodní rezervaci Medník přímo nad Hradišťkem a že se bez ohledu na chráněnou třetihorní květenu odtamtud dostane. 
Další neznámá parta ještě nedávno hledala zakopaný archív v okolí bývalé střelnice SS, která se nachází také na úpatí Medníku jen asi 1300 metrů od vesnice.
„Byli dost ostří, když šel někdo kolem po lesní cestě, nechtěli ho nechat ani projít v blízkosti jejich tábora, i když to bylo na veřejně přístupném místě,“ svěřila se Právu žena z nedaleké chatové kolonie.
Tajemné svědectví z jara 1990
Jeden ze zdejších chalupářů zase tvrdí, že na vlastní oči prý viděl, jak na jaře 1990 přijela na jedno místo nedaleko obce kolona vojenských aut. Z nich vystoupilo několik civilistů, kteří mluvili německy a za doprovodu našich armádních důstojníků chvíli hledali něco podle plánku a začali kopat. Muž, jehož totožnost Právo zná, prý viděl i to, jak ze země vytáhli několik velkých beden, naložili je do aut a odjeli.
a hledání pokračuje 21.11.2009
8.5.2010 12.8.2010
PRAHA – „Vím, kde je štěchovický poklad,“ tvrdí populární moderátor Petr Novotný. „Nejde o žádný žert! Dostaly se mi do rukou materiály, které celou záhadu v podstatě řeší, stejně jako jasně udávají, kde poklad leží. První průzkumy terénu jsou navíc více než nadějné. Objevily jsme pod zemí obří uměle vytvořené prostory,“ říká zcela vážně Novotný.
Historie pokladu v datech
– 18. dubna 1945 odjel z Berlína speciální vlak s nákladními auty, na které bylo naloženo 460 beden
– v noci 20. dubna odletěly z Berlína dva poslední dostupné letouny JU – 52, které pobraly celkem 80 beden
– obě skupiny se vypravily jediným možným směrem, kde bylo tehdy ještě bezpečno – na východ do protektorátu Čechy a Morava, v Praze byly všechny bedny 22. dubna
– ukazuje se, že jakákoliv další cesta beden je vzhledem k postupující frontě nemožná a z Berlína přichází rozkaz podepsaný Martinem Bormanem: Všechny věci je třeba bezpečně uložit
– úkolem je pověřen plk. Emil Klein, velitel ženijní školy SS na Hradištku
– všechny bedny jsou z Prahy přesunuty do Hradištka k připravené štole, ruští a francouzští zajatci z nedalekého koncentračního tábora je ukládají pod zem a maskují, po akci jsou postříleni strážnými SS a v dalším kroku Klein se svým pobočníkem Steigem likvidují i skupinu šesti strážných
– v květnu 1945 Klein odmítá splnit rozkaz vyhodit do vzduchu pražské mosty přes Vltavu a Štěchovickou přehradu a odchází do zajetí k Američanům
Emil Klein
– v roce 11. února 1946 přijíždí na Hradištko skupina amerických vojáků, které doprovází německý důstojník Günter Aschenbach. Skupina otvírá do té doby nezmámou štolu a odváží množství beden do Frankfurtu nad Mohanem. Akce probíhá bez vědomí československých úřadů.
– 7. března 1946 jsou odvezené věci vráceny československým úřadům – jedná se o část Frankova archívu (od té doby se místu nálezu říká Frankova štola). Dokumenty se zabývají především možnou germanizací Čech a Moravy. Američané pravděpodobně očekávali, že objeví dokumenty o výsledcích vojenského výzkumu a zbraňových systéme, které německá armáda ve válce už nestačila použít.
– konec roku 1946 – Klein – po té co ho Američané vydali československým úřadům – je vyslýchán v souvislosti se štěchovickým archivem , naznačují se možnosti, že u Štěchovic toho může být ukryto víc, než se podařilo najít, Ministerstvo vnitra hledá především v rokli Dušno – ovšem bez jakéhokoliv výsledku
– 1949 ministr obrany Alexej Čepička celou oblast uzavírá rozkazem o vojenských újezdech
– 1963 na základě zpráv sovětské rozvědky z Vídně se uskutečňuje v letech 1963 – 1964 nová vlna hledání, a to za pomoci geologického průzkumu a dalších moderních metod – bez úspěchu
– jaro 1963 – Helmut Gaensel se seznamuje při výkonu trestu ve věznici ve Valdicích s Emilem, Kleinem
– 24. prosince 1964 – Klein je vydán do Německa (výměnou za agenta Abela), kde jej po propuštění z trestu navštěvuje i Helmut Gaensel
– 60. léta Gaensel cestuje po jižní Americe
– 1968 – Gaensel jedná s československými úřady o vyzvednutí Štěchovického pokladu, příjezd okupačních armád všechny aktivity likviduje, Gaensel opouští Československo
1973 – v Německu umírá Emil Klein
70. léta – 1989 – pokračují pokusy o vyzvednutí Štěchovického pokladu pod kontrolou ministerstev vnitra a obrany, poslední práce provádí těsně před revolucí podnik zahraničního obchodu zaměřený na obchod se zbraněmi Omnipol
– 1991 – dodnes – Gaensel opět přijíždí do Československa hledat Štěchovický poklad
– 90. léta – Gaensel pátrá především v rokli Dušno a jejím okolí, některé výzkumy provádí i mimo oblast Štěchovic
– 2004 – lokalizoval místo v Malé Kleinově rokli, kde seismický radar a další technika potvrdily existenci asi desetimetrového úseku dosud neznámé štoly, Gaensel připravuje její otevření
Kurt Lenke v roce 1945 hlídal na Hradištku bedny z JU – 52
Trochu dějin
Rok 1942 – území okolo Štěchovic vykupuje III. Říše, vystěhovává civilní obyvatele, na území zůstávají pouze občané zajišťující provoz těžby dřeva a podobné nezbytné služby. Železniční doprava mezi Vraným nad Vltavou a Jílovým byla zastavena a tunely jsou využívány jako výrobní haly pro válečnou výrobu. Prý existují jiné, boční tunely, údajně zazděné, ovšem není to prokázáno. V tuto dobu se ještě moc nepřemýšlí nad koncem války, ale jde o utajenou výrobou a její ochranu před spojeneckými nálety.
Rok 1943 Štěchovice – údajně se začíná budovat i podzemí v blízkosti štěchovické přehrady, akci prý dozoruje protektor osobně K. H. Frank a Berlín, což není možná nijak prokazatelně doložit.
Rok 1943 USA – na podzim roku 1943 je v USA vládou a vedením armády zřízena přísně tajná zpravodajská skupina Alsos. Jejím cílem bude shromažďovat a zajišťovat informace o německém atomovém výzkumu a přípravě atomových zbraní na celém území Evropy, později samozřejmě i na území osvobozeném spojeneckými vojsky. Tyto informace mají být samozřejmě použity pro vývoj atomové zbraně v USA. Skupina Alsos tajně operovala i na území svrchovaných států bez jejich vědomí. Ovšem tato skupina měla hlavně za úkol pronikat na nepřátelská území jako byly výrobní závody na těžkou vodu ve Skandinávii, italské archivy, kde ležely doklady o atomovém výzkumu apod. Krycí jméno Alsos znamená v řečtině „háje“, což je v angličtině „groves“. A proč zrovna „háje“ – Groves? Generál Leslie M. Groves, v tuto dobu velitel projektu Manhattan, což bylo tajné označení pro americký tajný výzkum pro výrobu atomových zbraní. Jednoduchá filozofie. Členové skupiny Alsos byly označeny speciálními výložkami: bílým písmenem alfa, přeškrtnutým červeným bleskem a patřili pod nejvyšší vedení US ARMY a rozvědku. Velitelem Alsosu byl od listopadu 1943 plukovník Boris Pash. Jednou z prvních akcí Alsosu byl „průzkum“ archivů neapolské university, tedy ukradení archivovaných výsledků italských univerzit. Po slabém výsledku této akce bylo rozhodnuto, že do velení Alsosu bude jmenována také civilní osoba. Byl jím experimentální fyzik Samuel Gouldsmit, zabývající se vedle fyziky také metodikou kriminálního vyšetřování. Ještě jednou upozorňuji, že tato jednotka běžně zasahovala v utajení na území cizích států. A v únoru 1946 i na území Československa!
Podzim 1944 – začíná utajovaný odsun tajných písemností z ohrožených nacistických služeben v protektorátu. Již na podzim 1944 odesílaly venkovské služebny i pražské gestapo část postradatelných dokumentů do bezpečí. Jde o utajenou akci „ARLZ“, název je složen z počátečních písmen slov Auflockerung – uvolňování, myšleno ve smyslu příprav k likvidaci, Räumung – čištění a třídění, archivů a písemností dle důležitosti utajení , Lähmung – ochromení, myšleno ve smyslu ochromení výroby důležitých výrob použitelných proti Německu, Zerstörung – zničení, opět všeho, co by mohlo být použito proti III. Říši. Při prvním stupni těchto opatření měly být odvezen všechny předměty, zejména písemnosti a archivované materiály, které již nebyly nutné k normální činnosti III. Říše na bezpečná místa, především blíže k pásmu "alpské pevnosti",. R – vyklizení, týkalo se materiálu určitého pro běžný provoz, který by později nebylo možno zničit. L – ochromení, vztahovalo se zejména na klíčové části jednotlivých provozů, jejichž vyřazením se vyloučila možnost provozu celého zařízení, a Z – zničení, jednoznačné – provádělo se bud‘ trhavinami nebo spálením, k čemuž si měla odpovědná místa zajistit dostatečnou zásobu hořlavin.
9. únor 1945 – celá akce „ARLZ“ začala tajně, ale s plnou intenzitou po vydání rozkazu ve formě Směrnice od K. H. Franka z 9. února 1945, prakticky název „Směrnice“ nahrazoval dramatičtější slova „Řízený ústup“. Šlo o "Směrnici pro případ ohrožení nepřítelem", ve které nařizoval, že civilní správa v protektorátu má zůstat zachována i v případě, že se celá oblast protektorátu stane bojovým prostorem. Po přiblížení fronty měly zaměstnankyně nacistických úřadů odjet do týlu, ale muži měli okamžitě nastoupit k jednotkám Volkssturmu. Frank doporučoval dobrovolné odstěhování německého obyvatelstva, zejména osob práce neschopných, jako starých žen a dětí, do Německa. Pro hromadnou evakuaci německého obyvatelstva však měly teprve dojít pokyny od SS Standartenführera Fischera, pověřence říšského komisaře pro "Upevňování němectví". S evakuací protektorátních příslušníků, s výjimkou nepostradatelných odborníků české národnosti, se nepočítalo. V závěru spisu však existoval dovětek, že odchod českých občanů, nakloněných III.Říši při evakuaci německého obyvatelstva může být trpěn ale i podporován. Toto Frankovo nařízení nemělo vliv na provádění hromadného odsunu listinného materiálu, to se dělo mimo tuto směrnici.
22. února 1945 – příkaz vydaný tohoto dne pod číslem fl2-76171152g: nařizoval provedení akce „ARLZ“ u všech spisů, map, nářadí, přístrojů a strojů, které by v rukou nepřítele způsobily značnou újmu německé správě nebo obraně Říše a které by mohly prospět nepříteli. Nacisté se obávali, že by jim v této evakuační činnosti a ničení mohl aktivní český odboj klást překážky. Proto celá akce měla probíhat pod záminkou, že jde o opatření proti leteckých útokům. Konečně několik dní před katastrofou nacistické říše, je vydán dne 22. dubna 1945 Frankův rozkaz č. f/2-7617/473g, jenž nařizoval zničení všech archivovaných dokončených vyšetřování, zpráv SD (Sicherheitsdienstu) – nadřízeného orgánu pro Gestapo, vyšetřovacích zpráv SS a Policie, důvěrných dotazů o protektorátních příslušnících i všech spisů, které by ohrozily protektorátní příslušníky "přátelsky nakloněné říši". Opravdu krásný termín pro agenty – kolaboranty. (Škoda že jsme po listopadu 1989 nenazvali aktivní agenty StB jako „osoby přátelsky nakloněné Moskvě“ po vzoru nacistů). Dále zničení avizačních spisů, zjišťovacích spisů o státních příslušnících českého státu a hlavně udávacích dopisů od českých občanů na české občany. (Nevidíte podobnost s praktikami StB v likvidaci archivů?) I toto ničení mělo probíhat nenápadně, jak přikazovaly instrukce. "Především však očekávám," končí K. H. Frank svůj rozkaz, "že z tohoto popudu nevznikne v obvodu německé správy žádná vlna neklidu nebo paniky, jaká byla vyvolána v poslední době slabochy a zbabělci“. březen 1945 – registratura pražského Abwehru (špionážní služba III. Říše) zmizela již v březnu 1945 kamsi do Bavorska. Na její stopu se později narazilo v rakouském Salzburgu. Spisy a registratura pražského Gestapa měly poněkud záhadnější osud – byly nejprve přemístěny do zámečku Jenerálka, menší díl se ničil v terezínské Malé pevností. Malá pevnost byla totiž věznicí pražského Gestapa a SS Polizei. Část ovšem byla z neznámých důvodů odvezena rychle zpět do Prahy, nepodstatná část spisů zmizela spolu s jinými materiály ve čtyřech vagónech kdesi za Schirdingem u Chebu. Mnoho svazků spisů z rozsáhlého archívu úřadu K. H. Franka převezli do zámku v Týnci u Klatov, kde se po osvobození skutečně podařilo vypátrat 41 beden se spisy úřadu státního ministra a úřadu říšského protektora. Tvrdívá se, že K. H. Frank ve svém černém voze v březnu 1945 třikrát navštívil v táboře SS v Hradišťku velícího generála SS Kleina. Není tedy potvrzeno přímé osobní jednání K. H. Franka, ale je jisté, že Frankovi podřízení dr. Robert Gies a Otto Kübelbeck v tomto období skutečně několikrát jednali s velitelem výcvikového prostoru SS na Benešovsku a Sturmbannführerem SS Erwinem Langen, velícím strážní jednotce SS v koncentračním táboře v Hradišťku u Štěchovic. Důvody nikdo nezná, neboť německá disciplína nedovolila, aby Emil Klein ani K.H. Frank prozradili jedinou podstatnou informaci, která by byla k neprospěchu Třetí říše.
Duben 1945 – počátkem dubna 1945 uzavřely esesácké hlídky les Dušno u Štěchovic. Každý den zde pracovala esesácká ženijní škola a údajně kromě jiné činnosti prý hloubili štolu do příkré stráně i vězni z koncentračního tábora. Opět se jedná o vězně z koncentračního tábora Flossenburg určených pro práce na tajných programech, spadajících pod působnost Waffen SS. Vězni z tábora Flossenburg pracovaly také na Richardu u Litoměřic a dalších tajných podzemních továrnách Třetí říše, mající vztah k vojenskému programu SS jako rakety, atomový výzkum apod. Jedna existující fotografie ze státního archivu je snad z těchto prací, ovšem není to prokazatelné. Žádný z těchto vězňů nemohl po válce své svědectví přednést. Koncem dubna odveleli celou skupinu 48 vězňů na výkop protitankových příkopů. Na cestě do práce vydal velitel doprovodu, esesák Alfréd Kuss rozkaz strážným, aby všechny do jednoho postříleli. Po válce, v srpnu 1945 pražské velitelství obranného zpravodajství po Kussovi pátralo v souvislosti s touto hromadnou vraždou vězňů, a dozvědělo se dokonce, že jakýsi Franz Hora z Vídně, Tiefenbachgasse, tehdejší strážný Waffen SS, by měl znát podrobnosti této vraždy a je ochoten podat výpověď. Ale pátrání se z neznámých důvodů zastavilo. Tenkrát se však ještě o štěchovické štole nic nevědělo. Její ražení skončilo někdy ve dnech 25. nebo 26. dubna 1945. Existuje i teorie, že Kleinův pobočník Steine prý postřílel šest strážných SS, kteří postříleli vězně, aby neprozradili tajemství. Tato teorie má trhliny. Myslím, že příslušníci SS po válce dokázali, že jejich heslo „Meine Ehre heisst Treue“, česky : „Mou ctí je věrnost“, jim opravdu bylo slibem až do smrti. A sib mlčenlivosti dodrželi až do konce života. Nyní bez ohledu na jejich nacionalistické cíle.
4. – 5. duben 1945 – Na tajné poradě podepisují Himmler, Klein, Bormann (ten Bormann, jenž je dnes pokládán za sovětského agenta) a další, že: „transport, uložení a zabezpečení asi 960 beden s cennostmi, majetkem pohlavárů III.Říše a písemnostmi III. Říše“, a nějaké památky původně určené pro Hitlerovo linecké muzeum, „zajistí K. H. Frank a generál SS Emil Klein“. Odjezd z Benešova a v případě odhalení náklad zničit trhavinami a olejem do plamenometů.
16. – 17 duben 1945 Deutch-Katharinaberg (Hora Svaté Kateřiny) – v tyto dni měl být ukryt někde v okolí obce Deutch- Katharinaberg ukryt poklad, snad opět dle fám zlato a dokumenty, nebo rovnou Jantarová komnata. Ovšem důležité je, že prý existuje nějaký záznam radisty o zachycení hovoru z těchto dní o uložení „čehosi“ do této lokality. Sám jsem slyšel od původní německé obyvatelky příběh, jenž potvrzuje, že opravdu němečtí vojáci ukládali cosi do Nikolaus Stolle (Mikulášské štoly) a poté ji odstřelili. Pozor, nikdo nemluví o tom, v jaké vzdálenosti od ústí štol byl odstřel. Ovšem vzhledem k tomu, že na tuto štolu je přímý pohled z mnoha domů v Deutch-Katharinaberg, je i možné, že šlo o klamnou akci. Nahrává tomu i to, že němečtí vojáci zaháněli obyvatele do domů, stříleli do vzduchu a zakazovali jim vycházet a dívat se z oken. Mělo toto být nenápadné uložení nebo klamná akce? Jde o městečko přímo na hranici, kterou tvoří potok Svídnice, procházející polovinou obce. Na konci války zde žili výhradně němečtí občané. V okolí městečka je plno v tuto dobu volně přístupných štol. Dodnes je v okolí několik otevřených štol. Proč by němečtí vojáci SS vozili bedny zrovna do této štoly? Z české strany Deutch-Katharinaberg se po roce 1945 stane Hora Svaté Kateřiny. 17. duben 1945, Deutch-Katharinaberg – z toho dne má existovat písemný záznam přijatých hovorů ze dne 17.dubna 1945 z pozůstalosti bývalého německého radisty, potvrzující ukládání pokladu u městečka Deutch-Katharinaberg. Záznam s datem 17. dubna 1945 má mít v držení syn pana Hausteina, zajímající se o válečnou historii. Záznam nebyl nikdy zveřejněn.. 19. dubna 1945 – protektor K. H. Frank v dalším svém příkaze ze dne 19. dubna 1945 mimo jiné konstatuje, že se situace zhoršila a zvýšilo se ohrožení Rudou armádou, dále Frank přikazuje provést konkrétní tajná opatření, aby spisy jeho úřadu a pražského gestapa, Abwehru a Sicherheitsdienstu nepadly do rukou Rudé armády nebo českých občanů.
22. duben 1945, Berlín – město Praha je prokazatelně již od 22. dubna 1945 na základě osobní žádosti K.H. Franka v Berlíně vyhlášena za lazaretní město, to znamená, Praha neměla být místem vojenských operací. Toto ovšem prokázáno, takže by měly být vyvráceny „údajné“ zprávy o podminování hráze štěchovické přehrady a pražských mostů. Němci plánovali s plánovaným s ústupem na Příbram a Plzeň, takže by si zaplavením jediné cesty ze Smíchova na Strakonice zničili hlavní ústupovou cestu na Strakonice . Němci prokazatelně neměli v plánu bojovat v Praze s českým obyvatelstvem, nýbrž jen městem rychle projet. Pražské povstání z 5. května 1945 proti Němcům opouštějícím Prahu nečekaně vyhrotilo situaci.
25. – 26. duben 1945 – V tuto dobu jsou již tajné a přísně tajné písemnosti Frankova úřadu roztříděny a uloženy do pevných beden, každá zapečetěna a celý náklad prozatím deponován na konopišťském zámku. V konopišťském zámku bedny v tuto dobu viděl český kastelán zámku Konopiště Josef Posel. Na zámku Konopiště bylo tehdy umístěno velitelství Waffen SS. Josef Posel zde viděl 24 beden, jak později vypověděl pří výslechu ohledně štěchovické aféry. Z Černínského paláce v Praze byl vypraven archiv protektora K. H. Franka, podle pozdější výpovědi bývalého zřízence ve Frankově úřadě Josefa Prinze jich bylo k transportu do Hradišťka připraveno a později odvezeno prý přes padesát. V noci z 25. na 26. dubna 1945 nákladní automobil všechny bedny odvezl z Černínského paláce do prostoru lesa u Hradišťka. Jak vypověděl jiný úředník z Černínského paláce, který měl doprovázet archiv v bednách, mělo jít o 50 až 54 beden. Když náklaďák dorazil na místo, prý nemohl po podmáčené a příkré pěšině pokračovat, proto použili vojáci SS vojáci koňský potah. Té noci vypravili Frankovi podřízení dr. Robert Gies a Otto Kübelbeck z Prahy poslední dvě bedny., Proč tyto dvě bedny byly dodány později, nikdo neví. Další nepodložené legendy vyprávějí o nějakých asi 900 bednách s osobním majetkem předních nacistických pohlavárů, ovšem toto nebylo nikým přímo potvrzeno. Do tohoto dění prý přistávají někdy v tuto dobu na polním letišti u Nesvačil dvě letadla Ju 52, jak vypověděl i syn generála Kleina. Ovšem jejich úloha není jasná. Ale vojáci SS z nich údajně měli vyložit opět nějaké bedny. Tak to vypověděl tehdejší strážný od Waffen SS Laube po válce. Druhý den tam letadla nestála. Ovšem v tuto dobu je „volný“ pro ustupující Němce pouze pozemní a vzdušný prostor v oblasti České Budějovice, Kaplice a Nové Hrady, kde se setkávají dva proudy ustupujících německých vojsk. Jeden proud rychle ustupující před Rudou armádou z Maďarska přes Rakousko a druhý z Čech ustupující ze směru Praha, Jindřichův Hradec, České Budějovice do americké zóny. Setkání těchto dvou proudů vyvolalo chaos a beznaděj, proto v těchto prostorách jsou zakopané dokumenty, zbraně a osobní majetek vysokých důstojníků. Za hranicemi na rakouské straně, kousek od Nových Hradů, stál v tuto dobu vlak s maďarským státním pokladem, bez strážných. Tento vlak obsahoval maďarský státní poklad a zlato odebrané maďarským Židům při transportech do koncentračních táborů. Náhodou nebyl zcela rozkraden, ovšem někde v Novohradských horách je ve štole ta část, kterou ukradli němečtí strážní důstojníci. Existuje spousta legend o štolách v okolí Novohradských hor plných beden s tajným materiálem a se zlatem z vlaku. Vrátíme se do Štěchovic. Po uložení beden do štoly ženisté instruktoři z školy SS štolu zaminovali. Trhavin měli dostatek, čas k pečlivé práci také, po provedli zamaskování štoly, upravily terén a zamaskovaly prostor. Poté v klidu odjeli s dalšími ustupujícími SS ve směru na Prahu. V tuto dobu byla chaoticky zformována na Benešovsku malá česká jednotka u SS Waffen, která byla označena jako Böhmen und Mähren, jejíž evidenční známky jsme našli v roce 1993 kdesi u Ejpovic a jsou jako rarity u konkrétních sběratelů dodnes. Květnové počasí a příroda v několika příštích dnech dokončily potřebné zamaskování a ani lesníci, kteří směli v květnových dnech i po válce do lesa, nepostřehli nic podezřelého. Ještě v létě 1945 vchod do štoly důkladně zarostl, takže mohl být objeven skutečně jen pouhou náhodou. Jako pojistka proti nálezu beden a zveřejnění jejich vzácného obsahu zajišťovaly stovky kilogramů tritolu, nastražené k obrovskému výbuchu a několik stovek litrů oleje do plamenometu. To by způsobilo naprostou zkázu uložených věcí v případě jejího prozrazení. Obsah skrýše vzácných dokumentů by mohly kompromitovat Třetí říši, i mnoho Čechů s předpokládaným (i připravovaným) dobrým postavením po konci války, kteří byli „přátelsky nakloněni Říši“, jak jim oficiálně říkali Němci… Mnoho těchto osob mělo úlohu v poválečném dění na české scéně… Proč zde nehraje žádnou důležitou roli pražská pobočka SD, v jejímž velitelem je SS-Sturmbannführer Walter Jakobi, zasahující od roku 1939 přímo do všech významných událostí v protektorátu? Je možné, že SD nemělo významnější roli při utajování akcí s tajnými materiály v tuto dobu, když byla nadřízenou organizací pro SS? Velitel české pobočky SD byl sice pravou rukou Reinharda Heydricha, a požíval plné důvěry nadřízených v Berlině, ale jeho úloha na území Čech a Moravy je v případu štěchovických dokumentů historicky podceňována. Jeho moc v Protektorátu nebyla na úrovni s velitelem SS a Polizei, což byl Obergruppenführer Karl Hermann Frank, ale Jakobi byl služebně nadřízený K.H. Frankovi. Je ovšem možné, aby na jednáních byl vždy někdo od SD, pouze jako dohled, bez zápisu v jednání?
29. duben 1945 – z této doby existují zprávy o koloně několika vozů jedoucí z prostoru Dresden do Čech přes Bad Schandau, kde byla auta spatřena německými obyvateli. Auta údajně přepravovala nějaké „poklady“ z prostor III.Říše do spojenecké zóny. Někde se „kdosi“ zmiňoval o Jantarové komnatě, někdo mluvil o výsledcích tajného výzkumu… Ovšem také prý byla jedním německým radistou zachycena jednak radiová depeše vysílaná touto kolonou, a jeden německý pilot lehkého letadla Fieseler Storch, letící v nízké výšce na Krušnými horami slyšel útržek hlášení ve vysílačce, že „věci uloží do štoly poblíž potoka u Deutch-Katherinaberg“. Samozřejmě v němčině. Prý v tuto dobu už komunikovala pozemní vojska a několik poslední lehkých letadel na jedné frekvenci určené pro pozemní armády. Jako první vyvíjel své aktivity na základě těchto zpráv ve spojení s kontrolou štoly během války v Kateřině Helmut Gaensel, jenž s velkou slávou otevíral práce před novináři (nebo agenty?) celého světa Němci v květnu 1945 odstřelnou Mikulášskou štolu – Nikolaus Stolle. V pozadí scény se objevuje americký lovec pokladů Graem Smith, jenž si později nechá udělat jiný průzkum. A opět u potoka Svídnice, ale na druhé, německé straně potoka na základě informace místního občana pana Hausteina o písemném záznamu radio zprávy. Opět velká sláva a nic. Ovšem oba, spíše jejich aktivity, potvrzují pravdivost zpráv o uložení „čehosi“ poblíž Hory Svaté Kateřiny. Já sám jsem také zachytil zmatenou zprávu jednoho bývalého příslušníka pražského Gestapa, žijícího od května 1945 raději v neutrální zemi, že někde v okolí Svaté Kateřiny má být „něco“ uloženo, s tím, že toto pouze zaslechl v kruzích „bývalých kolegů“. . To bylo ještě předtím než Graem Smith začal hledat štolu na německé straně. Zda šlo o informaci ze stejného zdroje, to nevím.
StB hledala 40 let Štěchovický poklad
Komunistická Státní bezpečnost (StB) se víc než 40 let snažila najít poklad, který měli Němci před koncem druhé světové války ukrýt u Štěchovic nedaleko Prahy a po kterém marně pátrali v 90. letech Helmut Gaensel a Josef Mužík.
pondělí 9. listopadu 2009, 4:02
Snažila se dešifrovat tajné kódy, mučila svědky, najímala geologické firmy, nikdy však nic neobjevila. Tisíce dokumentů, které mapují její pátrání v průběhu desetiletí, nabídl nyní k bádání Ústav pro studium totalitních režimů.
"Řádově máme k dispozici desítky tisíc stran," uvedl ředitel ústavu Pavel Žáček.
StB přitom nikdy nevěděla, po čem vlastně pátrá. Ve čtyřicátých letech převládal názor, že bedny zakopané v dubnu 1945 v prostoru vojenského cvičiště SS u Hradišťka obsahují záznamy o nedokončených výzkumech nových zbraní, které měly zachránit Třetí říši.
Vyrojily se však i spekulace o pokladu plném cenností ukradených Němci na okupovaných územích.
Ještě v roce 1989 vydal tehdejší generální tajemník KSČ Miloš Jakeš rozhodnutí o akci Závěť, v rámci které měl být vyzvednut "Göringův poklad" v rozsahu 540 beden zlata, drahých kamenů a uměleckých předmětů pod dohledem Omnipolu a Československé lidové armády.
Na začátku byla ostuda
První vlnu pátrání spustila v roce 1946 mezinárodní ostuda, kterou utrpěly československé tajné služby.
Zatímco vnitro, sbor národní bezpečnosti a armáda pročesávaly pohraničí a pátraly po ukrytých písemnostech gestapa, abwehru a dalších okupačních složek, štolu v rokli Závist u Štěchovic v březnu 1946 tajně vybrala skupina amerických špiónů.
Odvezla přes 30 beden s částí archivu Úřadu říšského protektora ukrytých zde o rok dříve Němci.
Přestože československá strana obdržela informaci o chystané operaci Dynamite s předstihem a kopání Američanů vzbudilo rozruch i mezi místními obyvateli, nedokázaly úřady včas zareagovat. Američané však zřejmě nenašli, co hledali, a Československo dosáhlo vydání archívu zpět diplomatickou cestou.
Pátrání po druhé části pokladu, která měla být ukryta v jiné štole, poté neustalo až do pádu komunismu a přetrvalo v podstatě do konce federace.
Velitele SS při výsleších mučila
Další impuls dostala státní bezpečnost v roce 1951, kdy se s novou intenzitou zaměřila na výslechy velitele štěchovické ženijní školy SS Ericha Kleina. Ten pak v průběhu několika let postupně označoval nová a nová místa údajného úkrytu. Podle historiků si protahováním vyšetřování snažil zachránit život.
"Byl na tom psychicky i fyzicky velmi špatně, byl mučen, a to i hladověním," podotkl Žáček. Ke konci dosáhly Kleinovy fabulace absurdních rozměrů. "Tvrdil, že se v podzemí pod Medníkem stavělo letiště, maloval k němu i plánky," popsal výmysly Žáček.
Verzi, že Klein ve skutečnosti o úkrytu nevěděl, podporuje i fakt, že ani po svém vydání do Německa na Štědrý den 1964 až do své smrti v roce 1971 poklad nikomu neodhalil.
Výzkumy však pokračovaly dál v 60., 70. i 80. letech.
Pro Havla hledaly i červené barety
Poslední akci Omnipolu ze září 1989, na niž dohlížel přímo tehdejší šéf generálního štábu a pozdější ministr obrany Miroslav Vacek, přerušila sametová revoluce, ne však na dlouho. Krátce po revoluci uzavřely oblast vojenské hlídky. "Asi se jim podařilo prostřednictvím ministerstva vnitra natolik ovlivnit okolí Václava Havla," spekuluje Žáček.
"Historickým paradoxem je, že ve zvláštní odloučené jednotce, která zde pracovala, byli i příslušníci odboru zvláštního určení, tedy červené barety, které zasahovaly proti studentům na Národní třídě 17. listopadu," podotkl historik. Oficiální aktivity ustaly podle něj až po rozpadu československé federace koncem roku 1992.
A jaká je podle historiků naděje, že po roce 1946, kdy učinili svůj nález Američané, že štěchovické podzemí poklad ukrývá? "Zbývají jen hypotézy a zbožná přání," shrnul svou skepsi historik Jaroslav Čvančara.
Co se podařilo nalézt
Při výkopových pracích v okolí Hradištka jsme zaznamenali nálezy munice, spojařské techniky a dalšího vojenského materiál z období druhé světové války.K nejzajímavějším nálezům patří pozůstatky impregnovací pece a úlomků umělé horniny, kterou v okolí Hradištka testovali němečtí ženisté a která měla posloužit k zamaskování místa, kde je uložen poklad. Zaznamenali jsme také řadu štol ze středověku, které jsou památkou na těžbu zlata v oblasti. Některé z nich nesly stopy dodatečných úprav z pozdějšího období.
Známý hledač pokladů Josef Mužík má nový cíl
Po štěchovickém pokladu je to teď Jantarová komnata. Svět po ní zatím marně pátrá už 65 let. Komnata prý leží v Drawském národním parku. Nacisté ji měli ukrýt do velitelského bunkru o rozměrech fotbalového hřiště.
Dunivec's Blog 